Kdo jsem? Who am I?:

Studium:

  • Střední umělecko-průmyslová škola v Uherském Hradišti, obor výtvarné zpracování keramiky a porcelánu u prof. J. Vlacha.
  • Akademie výtvarných umění v Praze.
    • 2006-2010 ateliér socha 1, Jaroslava Róny
    • 2010-2012 ateliér figurálního sochařství a medaile Prof. Jana Hendrycha a Doc. Milady Othové
    • Získání stipendia ak.soch. Bogdana Najdenova pro rok 2010

O mé tvorbě:

Žiji a tvořím v malebné a inspirativní krajině Valašska. Moje tvorba zahrnuje sochařství, malířství, grafiku, land-art a keramiku a mísí se v ní vlivy surrealismu, symbolismu, dekadence, atompunku a různých podivností. Snažím se, aby umělecké dílo mělo schopnost ,,mluvit“ přímo k lidskému srdci, bez toho, aby na zdech musely viset papíry vysvětlujících popisů.

Výstavy:

  • Přehlídka ateliérové tvorby AVU,Veletržní palác 2007
  • Výstava autoportrétů 2.roč.AVU,Galerie AVU 2008
  • XIV. ročník mezinárodní přehlídky výtvarného umění dneška, Intersalon AJV, Písek, 2010
  • Výstava pro nevidomé, Vedere con mano, Trento, Itálie, 2010
  • Sochařská škola Jaroslava Róny-studenti pražské AVU, Malostranská beseda, 2011
  • Salvátorský salon, kostel nejsvětějšího Salvátora, 2012
  • Diplomanti AVU, Veletržní palác, Národní galerie v Praze, 2012
  • Kristina Veronika Vesková, Sochy-reliéfy, Galerie u Kunštátu, 2013
  • Kristina Veronika Vesková, Skrytá tvář, farnost Rožnov pod Radhošťem-kostnice, 2014.
  • International Mini Print Biennial 2016, Seacourt, Bangor, Severní Irsko
  • Sochy, soutěže, realizace, Spolek sochařů ČR, Galerie Deset, Praha 2016
  • Homunculus a spící panna, Galerie Kunštát - Praha, 2016
  • Rozhraní, K-galerie, Kopřivnice, 2016
  • XII. Valašský salón, Zvonice Soláň – Velké Karlovice, 2017
  • Rem Fáze, sochy obrazy grafika, Galerie Stará Radnice Vsetín, 2018
  • XIII. Valašský salón, Zvonice Soláň – Velké Karlovice, 2018
  • Sochy v zahradě, Podzámecká zahrada Kroměříž, 2018
  • Artexpo Summer Rome, Řím, 2018

Realizace a účast na soutěžích:

  • Pamětní deska arcibiskupa J.K. Matochy, umístěná v kostele sv. Stanislava v Pitíně
  • Betlém pro kostel Všech Svatých v Rožnově pod Radhošťem.
  • Portrét mons. S. Zely, arcibiskupský palác Olomouc
  • Kříž u hrobu cisterciáků, hřbitov na Velehradě
  • Účast v soutěži Royal Ulster Academy, Belfast Anglie, s plastikou Červodrát
  • Účast v soutěži na figurální pomník básníka Skácela, Brno
  • Účast v soutěži portrétů Navarové, Wichterleho, Schwarzenberga, Akademie věd
  • Získání druhého místa v soutěži na ztvárnění návrhu výtvarného díla odkazu sv. Cyrila a Metoděje, Velehrad
  • Pamětní deska kard. Trochty, bronz, Rodný dům ve Francově Lhotě, 2018
  • Pamětní chodník žel. dráhy T.G.Masaryka, Valašské Klobouky, 2018

Recenze z výstav:

Třicetiletá akademická sochařka Kristina Vesková vystavuje poprvé ve svém rodišti. V Galerii Stará radnice na vsetínském Horním náměstí prezentuje od 17. ledna výběrový průřez svou dosavadní tvorbou. K vidění je přes 60 uměleckých děl vytvořených mezi lety 2006 až 2018. Dvě třetiny tvoří ukázky z autorčiny malířské, kreslířské a grafické tvorby, s četným zastoupením souboru suchých jehel z let 2016 až 2017. Těžištěm výstavy jsou ale její sochařská díla – plastiky, reliéfy i portrétní hlavy z bronzu, sádry, umělého mramoru a keramiky.

Kristina Vesková (*1986) absolvovala výtvarné zpracování keramiky a porcelánu u akad. sochaře Jiřího Vlacha (2002–2006) na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti. Ve studiu pokračovala na Akademii výtvarných umění v Praze (2006–2012), kde studovala nejprve v sochařském ateliéru u akad. malíře Jaroslava Róny a mezi lety 2010–2012 v ateliéru figurálního sochařství a medaile u prof. Jana Hendrycha.

Rozpětí její tvůrčí činnosti je mimořádně rozsáhlé: vedle keramické a sochařské tvorby, ať již užité či volné, se věnuje malbě, kresbě i grafice a výjimečně i landartovým instalacím ve volné přírodě. Ve své tvůrčí práci využívá různé výtvarné metody a rozmanité materiály (např. hlínu, dřevo, sádru, kámen, Acrystal – imitaci mramoru).

Po studiích na výtvarných uměleckých školách se v roce 2012 vrátila do rodného kraje, kde žije a tvoří ve vile rodičů v Janové u Vsetína. Od té doby představila své dílo na východní Moravě např. na komorních samostatných výstavách v rožnovské Kostnici (2014) a v kopřivnické K – galerii (2016). Ke svému životnímu jubileu si přála uspořádat ve Vsetíně velkou retrospektivní výstavu s tématem REM fáze, což se jí tedy podařilo až v letošním roce. Historička Mgr. Hana Jabůrková ve své úvodní řeči ze zahájení výstavy poznamenala, že sjednocujícím prvkem exponátů je sen – „ona fáze nevědomí, do které se promítá realita a mísí se s imaginací“, a doplnila, že „umělkyně naslouchá svému nitru a podvědomí, pracuje se svými sny. Často vychází z biblických a starodávných témat, které jí umožňují vyjádřit pocity krásy, radosti, smutku a bolesti, strachu i touhy po věčnosti“.

Nejstarším vystaveným dílem na probíhající výstavě je bronzová plastika „Zlý kůň“ (2006), jejíž sádrový model svou expresivní modelací i výrazem zaujal přijímací komisi na výtvarné akademii a dopomohl Kristině k přijetí do sochařského ateliéru. Z doby vysokoškolských studií jsou ve výstavě k vidění „robotické“ zvířecí bronzové plastiky: „Had-robot“ a „Trn“, které vznikly pod Rónovým vedení v roce 2007 a které vypovídají o vlivu charizmatického učitele (sám vytvořil např. plastiky zvířat-strojů (Sépie, 1998 a 2000) či archaických bestií). Róna svým studentům zdůrazňoval význam fantazie a snů pro uměleckou tvorbu, což se promítlo i do výběru námětu a do pojetí diplomové práce Kristiny Veskové, v níž se téma Spánku prolíná s motivem Smrti. Sama autorka v textu k absolventské práci poukazuje na historický kontext zvoleného konceptu: „Tuto spojitost pociťovali již v antice, kdy bůh spánku Hypnos měl bratra Thanata. Ten byl bohem smrti. Pro smrt měli dva pojmy. Thanatos – zemřít, kdy duše přepluje přes řeku Styx a je navždy mrtvá. Naproti tomu druhý pojem Koimésis – zesnutí. Tento termín převzali křesťané. Duše je v očekávání posledního soudu.“ Stěžejní Kristininou realizací v rámci diplomové práce byla plastika ležící spící ženy, kterou ve vsetínské výstavě rovněž představuje spolu se dvěma reliéfy ze souboru devíti desek, v nichž se objevuje negativní symbol řvoucího lva a motiv Zrcadlení, neboť jak sama přiznává „ve spánku je část naší osoby bdící, což je vyjádřením tohoto výjevu“. Motiv „odrazu obrazu“ se v její současné tvorbě významově proměňuje na odvrácenou tvář – na pozitiv i negativ téhož výjevu („Za zrcadlem“ a „Před zrcadlem“, 2015). Fascinace tématem Smrti a pomíjivostí lidského života i tvůrčí potence, zpodobené motivy skeletu, ji opět pojí s imaginací J. Róny a odráží se i v reflexi sebe sama v malovaném autoporétu s úmrlčí lebkou „v mexickém stylu“ (2014). V keramické bustě „Mrtvého literáta“ (2017) zřejmě s určitou sebeironií odkazuje k svému koníčku, kterým svého času bylo psaní „fanmade“ povídek inspirovaných britským kultovním televizním sci-fi seriálem „Doctor Who“ (Pán času).

Ke studentské etapě, kdy navštěvovala ateliér Jana Hendrycha, se ve výstavě váže řemeslně vytříbený a výtvarně kultivovaný reliéf s detailem obouvání rozvázaného sandálu z roku 2011 ("Kompozice nohy I."), úchvatný svou nelíčenou něhou, asociující půvab antických nízkých reliéfů se senzuálně svěžími a delikátními křivkami ženské siluety. V rozvíjení motivu pokračovala i v následujících letech a vnesla do něj prvek věcné intimity („Kompozice nohy“, 2014). Tyto „intimní epizody“ ze života ženy jsou jakousi pomyslnou protiváhou jejího zaujetí světy science fiction, a nebo autorčiných romantických až dekadentě a surreálně démonických výjevů nočních můr a ponorů do temných vod snění, podvědomí i nevědomí.

Jednou z posledních prací Kristiny Veskové je sádrová plastika „Umývající se“ (2018), u které experimentovala s technikou modelování a lití sádry na a po vnitřní konstrukci ženské figury. Díky ní umocnila u plastiky dojem splývajících dlouhých vlasů tvořených ze stékané sádry a velkou roli na výslednou formu měla v procesu tvorby náhoda. Plastice předcházel grafický list „Koupelna“ (2017) a v tvorbě autorky se nejedná o ojedinělý případ, neboť mnohdy uchopuje tentýž námět pomocí různorodých výtvarných metod, což ve výstavě demonstrovala ve společné instalaci tří děl z roku 2016: plastiky z umělé sádry „Ženské torzo“, kresby „Torza s lebkou“ a reliéfu „Salome“.

Vystavující autorce – akademické sochařce Kristině Veskové lze jen popřát, aby ji tvůrčí inspirace přinášela pocit vnitřního naplnění a jejímu uměleckému životu dávala smysl a směr. Jedna z navštěvnic vsetínské výstavy ji ocenila slovy: „Je hezké vidět sny jiných a určitě chce odvahu je ukázat.“ (Daniela Baránková, 19. ledna) A další z návštěvníků autorce popřál: „Ať temné vize i nadále zůstanou jen na papíře.“ (Štěpán z Turnova, 3. února)

Mgr. Olga Mehešová, historik umění Muzea regionu Valašsko